[16. července 2016]

16. července 2016 v 22:10 | Anička
Příjde mi, že se všechno kolem mě hroutí a já sama už se nějákou dobu válím na podlaze a ne a ne tu svojí tlustou prdel zvednout. Chodím na brigádu s přítelem, kde si na mě mistr zasednul a na Honzu je jako svatoušek, pořád se s ním směje.. dneska jsem ztratila mobil, který sem ještě ani nesplatila a neměla jsem ho ani rok. Tak moc jsem na něj dřela! A aby toho nebylo málo, přítel na mě taky zvysoka........... Od té chvíle, co jsem neměla mobil, je na mě hnusnej, skoro semnou mepromluvil, sedí u počítače a chechtá se tam s kámošema. A do toho mám už pořádn mindrák z mojí postavy, kterou neřeším jen já, ale už i přítel a začala s tim i jeho rodina (se svojí se nevídám). Jak se mám dostat z tohodle kolotoče?! Já opravdu nevím. Normální člověk je jednu chvíli nahoře a jednu chvíli dole, to chápu. Já jsem pořád dole. Proč? To se mám považovat za nenormální? Protože poslední dobou si opravdu tak připadám a nepřidává mi to na mém nízkém sebevědomí.

Strašně mě mrzí, jak jsem skončila, protože nemít rodiče, kteří nedokážou chodit do práce, jen si půjčovat a hulit jednu zadruhou, ikdyž mají doma 4 děti včetně mě... , tak jsem ještě teď s nima, možná ráda i v 19ti, mám dokončenou školu a zůtalo by mi těch pár kamarádů, co jsem měla. Teď to byl rok, co jsem bez nich. Nechybí mi. Nechybí mi nic, protože jsem ani nikdy nic neměla. A ani když jsem pryč, tak neprojevují sebemenší náznak stezku. Že mi nepřijedou ani na maturiťák, s tím se se už smířila. Momentálně se smiřuji se ztrátou toho telefonu.


 

3.6.

3. června 2016 v 20:26 | Anička |  ORDINARY LIFE
Dneska mám po hodně dlouhé době opravdu skvělou náladu :) Nevím, čím to je. Trochu to přisuzuji tomu, že jsem včera celé odpoledne prospala a potom spala i víc než 5 hodin v noci. To se mi většinou nepoštěstí. A když už bývá v 5 hodin, když vstávám, světlo, je to o hodně lepší a ráno je mnohem krásnější, lépe se vstává :)

Už bydlím, za měsíc, rok kousek od Liberce, 220km od svého původního rodného města, bez rodičů. Za tu dobu jsem poznala pouhý 3 lidi, s kterýma si rozumím, občas zajdu ven.. a ty jsem poznala za poslední 3 měsíce. Do té doby jsem tu nepoznala nikoho, s kým by se dalo normálně mluvit - aby neustále někoho neřešil, aby neměl neustále blbé narážky, v každý větě nebylo "vole". Myslím si, že lidi si to dělaji sami, naschál, vzájemně. Nemají vůči druhým žádný respekt, pochopení, úctu ke starším!,.... a hlavně slušné chování jeden k druhému. Myslím, že málo lidí pobralo té slušnosti a strašně mě to mrzí. Tu společnost vytváříme jen my sami a takový, jaký budeme, tak tak to tu bude vypadat a budeme se k sobě chovat. Pak i samozdřejmě naše děti, který tak budou vychovávaný. Každopádně, abych se vrátila k tomu, o čem jsem začala.... jsem strašně moc ráda i za ty pouhý 3 lidi, které jsem poznala. Bez nich by mi ten "nový" život přišel strašně moc prázdný :) Doufám, že všechny 3 víc poznám a to číslo, které tu teď píšu, bude brzy vyšší. Nejsem ten typ, co se v davu začne najednu bavit, jako by tam patřil. Do dnes si ve škole, v té naší třídě, příjdu jako vetřelec. A myslím si, že ve čtvrťáku tomu nebude jinak. Už abych z té školy vypadla :)

Krom toho, že jsem pryč z domu, jsem se změnila i já. Prostorově. Sice už máme teď příšerný vedra na trička a kraťasy, nicméně já se právě teď rozhodla s tím něco dělat. A mám dokonce to štěstí, že kamarád, který tomu rozumí, mi sestavil i cvičební plán, můžu se ho na cokoliv zeptat a on mi poradí. Doufám, že spolu s upraveným jídelníčkem se výsledky objeví rychle :) A s tím, že zhubnu, bych potom chtěla změnit i svůj účes. Mám dlouhé vlasy, které jsou už více jak 4 roky pořád stejně dlouhé. Rostou, ale konečky, ať používám jakékoliv přípravky, se mi neustále lámou. Tudíž bych ráda ty roztřpené a zničené vlásky chtěla pryč, dát jim jinou barvu a pak budu jen doufat, že růst budou :)

To by asi bylo k dnešnímu dni všechno, co jsem měla na srdci :) S prázdninami, které jsou nám všem školákům za patami, se nezadržitelně blíží a s nimi i volný čas, který bych chtěla opět věnovat blogu :) Po tom, co jsem našla svůj 5 let starý blog a četla si všechny příspěvky, tak mě to docela nakoplo a věřím, že za to jednou budu ráda :) Člověk si nemůže pamatovat všechno :)


A ještě jedna písnička, kterou poslouchám poslední dobou hodně často a myslim při ní na jednoho človíčka,
který mi poslední dobou vytváří úsměv na tváři a ani nevím, jak se mu to daří Rozpačitý (Alík)



18.3. 2016

18. března 2016 v 22:19 | Anička |  ORDINARY LIFE
Zpravidla už se začínám ozývat o víkendech, takže tomu asi i nadále stejné :) Je čas, většinou i nálada, a je o čem mluvit. Venku je posledních pár dní úplně krásný počasí a jsem za něj hrozně moc ráda. Ráno jsou sice mrazíky, ale už v poledne krásně svítí a na sluníčku už se v zimní bundě i trochu potím - juchů. Mnohem lepší pocit než když klepu kosu. Po cestě domů jsem i na zahrádce zaklídla sněženky. Jsem ráda, že zima je konečně v tahu a snad se už do příštího roku v plné své krásně nevrátí (ikdyž hlásí na pondělí opět sněžení Plačící).

Co se týče minulého víkendu, tak jsme byli s přítelem u jeho taťky, jelikož se vracel z nemocnice a od Vánoc jsme ho neviděli a potom jsme šli do kina. Strašně jsem chtěla viděl pohádku Zootropolis: Město zvířat a... jsem nadšená! Je to ten nejlepší animák, jaký jsem kdy viděla. Má to úžasnej a napínavej příběh, je to hrozně roztomilý a občas vtipný. Recenzi na něj dělat nebudu, protože toho je teď všude hafo, ale doporučuji!

V týdnu se nedělo nic extra. Každej den škola od 7 do 3, domů jsem jezdila víceméně mrtvá. Jsem na sebe ale pyšná, protože jsem neusla hned, co jsem přijela domů Pak jsem večer usínala už kolem 9, což se mi normálně nestávalo. Jen vydržet odpoledne neusnut mi dělá problém, zvlášť, když trpím na migrény a občas mi nepomůže nic jiného než spánek. Ve středu jsme psali didaktický test z češtiny, neohlášený. Já jsem dopadla naprosto tragicky, měla nejméně bodů ze třídy a ani za mák bych neprošla. Když jsem se to dozvěděla, měla jsem slzy v očích. Že jsem na tom tak špatně s dlouhodobu pamětí jsem si nemyslela. Vím, že si dlouho nic moc nepamatuju, ale že je to až takhle zlý..... Dokážu se naučit na cokoliv nárazově, ale okamžitě se mi všechno vykouří z hlavy. Do maturity, kterou budu dělat příští rok, mám co dělat. Mám z ní neskutečný strach, ikdyž mám ještě víc jak rok čas.

Dneska jsem byli ve škole jen na dvě hodiny, psali jsem matematického klokana. Absolutně nechápu, proč jsme to psala celá třída. Jsou to úlohy hlavně pro lidi, co tu matiku opravdu chápou, měli by to psát jen dobrovolníci. Všech 10 z 28, co nás dneska přišlo, jsme skoro celé dvě hodiny prokoukali do prázdna a nebo do mobilu, protože jsem netušili, co s tím. Po klokanovi jsme jeli do Jablonce, kde se dneska a zítra koná Euroregion Tour 2016, veletrh cestovního ruchu. Měli jsme si tam nabírat letáčky od cestovních kanceláří, byly tam nějáký ochutnávky, pár prodejců šperků a jiných drobností a dekorací. Po 12 hodině jsme mohli jet domů, takže jsem šla na tramvaj a jela domů. Doma jsem byla před druhou. Jak neobvyklí, oproti normálnímu času 16:20, kdy bývám doma.

Měla jsem jít do práce na noční, ale jsem tak ospalá a vyčerpaná (nechápu z čeho),že jsem se na to dneska vyprdla a půjdu až zítra.

S háčkováním jsem maličko pokročila. Pracuju na dětský dece, která mi zabere ještě hodně času a když už mě nebaví, dělám menší věci. Včera večer jsem stihla udělat čelenku pro miminko, vhodní na 4 - 9 měsíců odhaduji, a dneska jsem k ní začala dělat i šatičky, aby to byl takovej kompletek. Není to nic extra, dělám to podle návodu na youtub, ale strašně se mi líbí. No a už dříve jsem háčkovala velikonoční vajíčko (to pruhované), ke kterému přibyly ještě dvě. Ah, fakt mě to baví a peníze za vlnu se jen sypou. Jedno klubko 30, 40, 50 korun... ale říkám si, že je to 100x lepší než kdybych ty peníze dávala za cigarety.



 


Raubíř Ralf / Wreck-It Ralph (2012)

11. března 2016 v 9:46 | Anička

PRO VÍCE RECENZÍ SE MRKNI DO RUBRIKY RECENZE - FILMY - ROZCESTNÍK



Animovaný / Dobrodružný / Komedie / Rodinný
USA, 2012, 97 min

OBSAH
/http://www.csfd.cz/
Wreck-It Ralph touží po tom, aby byl milován tak, jako perfektní Good Guy jménem Fix-It Felix z jeho hry. Problém je v tom, že nikdo nemiluje Bad Guye. Ale oni milují hrdiny… takže když přichází moderní hra ve stylu kdo dřív vystřelí, kde se objeví neoblomná Sergeant Calhoun, Ralph to vidí jako příležitost k hrdinství a štěstí. Vplíží se do hry s jednoduchým plánem - vyhrát medaili - ale brzy zničí všechno a nechtěně vypustí smrtelného nepřítele, který ohrožuje každou hru v arkádě. Jediná Ralphova naděje? Vanellope von Schweetz, mladá problémistka z hry o závodění, která je tou jedinou, kdo může Ralpha naučit, co to znamená být Good Guy. Ale zjistí, že je natolik dobrý, aby se stal hrdinou před tím, než se objeví pro celou arkádu nápis "Game Over"?

[6.3. 2016]

6. března 2016 v 21:09 | Anička |  ORDINARY LIFE
Snažím se celý víkend napsat smysluplný článek, ale napíšu pár vět a smažu to. Nemám opět náladu absolutně na nic, celý víkend. Venku skoro celý víkend jen prší, takže to do mojí negativní nálady přidalo ještě víc. Původně jsem měla být v práci, ale nakonec i na to jsem se vykašlala. A jsem pěkně pitomá, protože ty peníze mi budou chybět. Už teď jsem v mínusu. Po 8 měsících, kdy jsem utekla od rodičů, si poprvé říkám, že je to těžké. Hodně těžké. Ale s nima to bylo těžší.

Včera jsem si prospala dopoledne a s tím, že jsem nešla do práce, jsem si plánovala, jak ty volné hodiny využiju k učení. Ale jako skoro vždy jsem se na to vykašlala, celý den proležela v posteli a koukala na jeden díl Prolhaných krásek za druhým. Vůbec jsem nevylezla celý den z pokoje (jen na záchod a dělat si čaj). Na dnešek jsem si plánovala to samé a říkala si, že když to nevyšlo včera, tak dneska prostě musím!.... ale skončilo to úplně stejně. Nedokázala jsem se k tomu dokopat. Neměla jsem na to ani za mák náladu.


Poslední dny si každý večer říkám, jak se změním a zejtra vstanu s úsměvem na tváři a bude všechno super. Jak se budu do školy chystat a ulehčí mi to život. Jak nebudu jíst každej den tabulku čokolády - což teď opravdu dělám, poslední týden sním každý den na posezení tabulku Milky - a budu cvičit, protože těch 80 kilo zachvilku nebude 80, ale 100! Už teď se zadejchavam jen při chození do schodů a nesnáším se na sebe koukat na zrcadla. Stejně ale jdu a tu čokoládu snim...... Podle mě se točím v začarovaném kruhu a dostanu se z něj jen pokud budu chtít. Musím se snažit a půjde to! Ale... ah, ta motivace! Kde jí hledat?

Musím zmínit zase jednu - alespoň z celýho článku něco pozitivního - věc, o které teď často píšu. Abych přišla na jiné myšlenky, nebo lépe řečeno "nemyslela", zase jsem háčkovala. Tentokrát velikonoční ozdůbky na větvičky - králíčky. Docela se mi líbí, udělala jsem jich asi 10 a ještě pár mini vajíček, které jsem za světla nestihla vyfotit. Dneska večer jsem začala háčkovat deku pro miminko, který se má do měsíce narodit bráchovi mého přítele. Doufám, že jí stihnu udělat než se malá narodí.



Ach jo, ani mejt hlavu se mi nechce. Ale musím, protože s mastnou hlavou do školy nepůjdu. No... když už jsem se zmínila o tý škole, to je zase jiné téma. Chtěla bych se vrátit na školu, kde jsem byla. Věděla jsem, že když odejdu od rodičů, budu muset přestoupit na jinou školu, ale ani ve snu jsem si nemyslela, že to tam bude takový, jaký to je. Cítím se tam hrozně sama, opuštěná. Nezapadla jsem mezi ty lidi, vůbec. Nevím, jak to bude dál, ale jestli to půjde takhjle stejně, utrápim se tam.

Další články