[6.4. 2015]

6. dubna 2015 v 22:05 | Anička |  ORDINARY LIFE
Chtělo to chviličku pauzu, ale zase mám o čem psát a hlavně se mi chce něco napsat :)

Od středy, kdy nám začaly prázdniny, jsem u přítele. Ve středu a ve čtvrtek byl doma, ale celý pátek a víkend byl v práci, takže jsem byla u něj doma a nudila se. Dneska, kdy byl doma, už to bylo ale lepší. Dlouho jsme si vyspávali, v 11 pak sedli na vlak a jeli na návštěvu za jeho taťkou. Honzík k němu moc nejezdí, když má v práci 12-ctky a celé víkendy, kdy doma potom je, tak je semnou. Popovídali jsme si s ním i s jeho pubertální přítelkyní, která je hrozně fajn. Když Honzík byl ve vedlejším pokoji s taťkou a instalovali nějáký nový repráky, tak já si s ní povídala o životě. Ona trochu věští. Ne z karet, ale podle znamení, různých grafů a knížek. Jednu knížku mi i půjčila, abych se o svým a Honzíkovo znamení dočetla víc. Povídala mi o mojí budoucnosti docela věrohodně, věřila jsem jí každý slovo. Neřekla mi, co přesně se stane, jen v jakým období svýho života budu šťastná, a kdy třeba naopak vůnec nebudu. Celou, asi půlhodinu, jsem hltala každý její slovo, zajímalo mě to. Dozvěděla jsem se, že v tuhle chvíli moc šťastná nejsem (a je to pravda) a že se moje křivka štěstí bude zvedat zhruba ve 30ti - vzdám se, budu mít miminko.. stane se něco, co mě udělá hodně šťastnou. Už aby to bylo, jak svatba, tak i miminko :)

Teď se má věc tak, že já sedím v posteli, noťas mám na klíně a nudím se, zatím co Honzík odemě sedí asi 4 metry u stolu u počítače, kouká na jakýsi zápas oné hry, kterou hraje - prakticky ani nic jiného než že jí hraje nebo kouká na její zápas nedělá - a... zase se můžu unudit, dokonce i s ním doma. Vždycky se zamnou na pár minut chodí podívat, co asi dělám a dá mi pusu, ale díky tý hře sem na něj akorát protivná a ani nestojim o to, aby zamnou vůbec chodil. Raději ať si tam sedí a příjde až si to dohraje nebo dokouká. Na tohle si prostě nikdy nezvyknu, asi by se s tím Honzík měl smířit. Já se podle něj mám taky s pár věcma smířit, ale asi si musí uvědommit, že nejde jen tak zmáčknout knoflík a bude všechno jinak. Nebudu nic hrotit a nad ničím přemýšlet - najednou, z ničeho nic. Pokaždý, když se jen o hrách zmíní, tak jsem protiva. To by asi vysvětlovalo i to, proč mi neřekl o tom, že si ještě novou hru koupil. Aby nebylo málo toho, že si kvůli hrám koupil i novej počítač. Aničko, zvykej si. Jiný to nikdy nebude.

Abych nezapomněla - co říkáte na to počasí, co je venku? Mě osobně to nevadí, ale ani tomu sněhu neholduju, takže z toho nejsem moc nadšená. Spoléhám na to, že to zase rychle sleze a snad se až do listopadu sníh už neobjeví.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama