[10.5. 2015]

10. května 2015 v 20:52 | Anička |  ORDINARY LIFE
Po 14-ti dnech je to tu znovu - jsem u Honzíka, za což jsem neskutečně ráda a zároveň jsem v situaci, kterou nenávidim - on u PC, tříská do klávesnice, hraje hru, nevnímá. V jeho letech by už člověk měl mít jiný zájmy než sedět od rána do večera, když není v práci, u počítače a hrát, hrát a hrát hry + nepočítám všechno kolem toho, a že toho je. Když ho na to upozorním, většinou dostanu takovouto odpověď: Chodím do práce, nepiju, nekouřím, do hospody nechodim - ticho. Ano, to sice nechodíš, ale o co je ten počítač jinej?! Je to stejná závislost jako to kouření, zdraví mu to taky ničí - chudinky očka, sotva co příjde domů, tak už mačká na čudlík pro zapnutí, nemá ani sundanou bundu. Slýchám, že ty hry nehraju, tak to prostě nechápu.... Ne, to teda nechápu.
Nevím, jak spolu přežijeme to léto. Jak spolu překousneme ty dny, kdy budeme pořád u sebe. Mě je s nim úžasně, překrásně! Nedokážu si představit místo, kde by mi bylo krásněji než u něj v postýlce, když se můžu tisknout k jeho horkýmu tělíčku a nebo on se tiskne ke mě. Prostě bezkonkurenční! Ale jak příjde čas na počítač, tak je konec. Jsem mrzutá, protivná a bez nálady. Chvilku mi trvá než tu náladu mám zase takovou jako předtím. většinou je to zase v pořádku, až když Honzík hru vypne a jde zase zamnou.

Abych nemluvila jen o tom negativním... Ráno jsme s Honzíkem jeli do Liberce, kde jsem si měla koupit boty a něco na sebe. Měla jsem slíbeno, že mi Honzík chce udělat radost a jelikož jsem už dlouhou dobu skuhrala, že nemám boty, tak mi je chtěl koupit. Koupila jsem si obyčejný šedý ťapky v NewYorkeru a jednu černou a celkem obyčejnou podprsenku, kterou už jsem taky hodně potřebovala a mám z ní obrovskou radost. Pak jsme se vydali na nádraží, kde jsem si měla koupit místenku na autobus, abych se dostala domů, áááále.. když jsem si chtěla tu místenku koupit, paní mi sdělila, že autobus je plný. To se mi dneska za ty dva roky stalo poprvé. Další autobus mi jel až v 5, takže jsme si s Honzíkem řekli, že teda pojedu až zítra ráno. To jsem vyjekla radostíííí! :) Domů se mi vůbec nechtělo a když tu můžu být i třeba o den dýl, tak mám hroznou radost (i přes tu nenáviděnost her).

Honzík má zítra ranní, takže na autobus se pak v 8 budu muset vydat sama, ale nevadí. Já si hlavně teď chci užít ty poslední hodiny, kdy budeme spolu. Čekám, až si dohraje (snad to bude každou chvilku), vykoupem se, hajnem si spolu a budeme si pouštět pořady na streamu - jeden z našeho klasického večeru, které já miluju :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama