9.10. 2015

9. října 2015 v 16:44 | Anička |  ORDINARY LIFE
Je toho tolik, co se změnilo v mém životě. Odstěhovala jsem se v 18-ti od rodičů, žiju s přítelem, změnila jsem školu,...

Začalo to na konci školního roku, v červnu. Už měsíce před tím jsme s přítelem plánovali, že se poslední den školy seberu a odjedu na celý dva měsíce práznin za ním. Všechno klaplo tak, jak mělo. Odjela jsem ještě dřív, než jsem myslela. Honzík mi domluvil ve firmě, kde pracuje, brigádu, takže jsem i na celý dva měsíce měla v tomhle směru vystaráno. Celé léto jsme se s Honzíkem měla skvěle! Ikdyž jsme byli skoro pořád v práci, tak jsme byli celých 24 hodin pořád spolu. Doma, v práci,.. a to jsme neznali. Dva roky jsme se vídali jen 2 víkendy v měsíci a to necelé a najednou jsme spolu byli neustále. Oba jsme se báli, aby jsme si třeba nelezli na nervy, ale nakonec to byl pravý opak. Každý den spolu usínat, každý den se spolu probouzet, moct spolu chodit kdy a kam se nám zachce... například do kina jsme se do téhle doby vůbec nepodívali, protože nebylo kdy a jak se tam o víkendu vůbec dostat. Když jsme měli v létě čas, šli jsme na jídlo, když jsme chtěli, chodili jsme do kina, na nákupy, na výlety, k babičkám...

Když se blížil konec prázdnin, tak na mě šly depky a bezesný noci. Delší dobu jsem přemýšlela o tom, že bych prostě domů nejela a zůstala s přítelem, přestoupila na školu tady a ten jeden rok, co mi chyběl k dokončení střední, si dodělám tady. Když jsem si zjišťovala informace o školách v okolí, zjistila jsem, že jsou tu pouze dvě. V jedné měly 4. ročník plný a ve druhé mi řekly, že mě do 4. ročníku nevezmou, protože nemám splněnou praxi, kterou oni vyžadujou a musela bych dělat 8 rozdílových zkoušek, což bylo moc. Takže se nakonec naskytla jen jedna nabídka - půjdu do 3. ročníku a budu dělat 5 rozdílových zkoušek (to - podle mého názoru - bylo taky hodně). Nejdřív jsem to hodně obrečela, protože jsem věděla, že máma s tátou budou proti a nebudou ani za nic chtít, abych o jeden ročník přišla a šla znovu do toho samého. Nakonec jsem se jich ani neptala... Nechci, aby to vypadalo, že si dělám co chci a rodiče mám "na háku". Kdyby to byly rodiče s velkým R a chovali se tak, jak by rodiče měli, pak bych je určitě respektovala, ale tak to u nás v rodině nikdy nefungovalo. Poslední rok to bylo jen horší a horší a už když jsem odjížděla na začítku prázdnin, neuvěřitelně jsem si oddychla, že od nich vypadnu. Rodiče, co nechoděj do práce, ikdyž mají doma živit 5 dětí, z toho 3 pod 10 let, do toho dluhů, že nevědějí co platit dřív a ještě rozprodaji půlku domu, aby měli (teď asi myslíte, že řeknnu "na jídlo", ale...) na cigára a kafe, bez kterýho nedokážou žít! Je to tak neuvěřitelně sprostý............... takhle je to asi poslední 3 roky, od doby, co se narodila moje nejmladší sestra. Předtím to bylo takové, že ty hrozné chvilky nastaly jen občas, ale teď to nebylo už jiné, ale..... abych se zase vrátila k té škole, tak jsem tedy nastoupila do 3. ročníku. Do ledna musím udělat 5 zkoušek a pak můžu vesele pokračovat dál. Každý druhý víkend, kdy chodí přítel do práce, chodím s ním, takže peníze každý měsíc na to, abych si zaplatila dopravu do školy a poplatila další věci, mám. Ikdyž toho mám do školy opravdu nad hlavu a jezdím poměrně pozdě domů, tak jsem tady neuvěřitelně šťastná! Přes týden jsem teda ve škole, odpoledne se učím a nebo pomáhám přítelově mamince s věcmi v domácnosti - to jsem ještě nezmínila, přítel nebydlí sám, ale u maminky, která má docela velký dům, takže se tu všichni krásně vejdem a není problém. Honzíka mamka je hrozně milá paní, která mě vyslechne, občas si zajdeme i sami dvě spolu na jídlo nebo na vínko, popovídáme... dělá mi teď takovou "náhradní mamku" a jsem jí za to moc vděčná.

Doma jsem byla od té doby, co jsem odjela, tedy 3 měsíce, jednou a to minulý týden. Možná si člověk řekne, že tam jedu proto, abych po dlouhý době všechny viděla, ale.... hlavním důvodem byla kartička od pojišťovny a pár učebnic, který jsem chtěla prodat. Když jsem přijela, všichni mě radostně objali, dali pusu a... to bylo vlastně všechno. Zašla jsem i za babičkou, který bydlí hned v domě vedle a s tou jsem si povídala asi 2 hodiny. Probrali jsme toho hodně a byla jsem opravdu ráda, že jí vidím. Byla jsem doma cca 3 hodiny a už jsem chtěla jet zase domů, tam, kde mám teď domov. Vracela jsem se hned druhý den, takže jsem tam dlouho nepobyla.

Chybí mi i moje stará škola, ale když vidím, kolik toho ve 3. ročníku mám tady a kolik jsem toho měla tam, tak bych se i bála, že bych tu maturitu tenhle rok neudělala, kdybych tam zůstala. Je vidět, že tady, ač je nás tady 3x tolik, tak těm učitelkám na tom vzdělání záleží a chtěji, abysme u té maturity zazářili a né vyhořeli.

Co se týče spolužáků, tak... nevím. Po měsíci přád nevím, co si o kom myslet. Když už si něco myslím, tak mě vždycky dotyčný překvapí a názor měním. Tenhle týden jsme byli na cyklistickém kurzu, já jako turista. Dost jsem si to tam užila, poznala jsem více spolužáky. Pár fotek dám určitě do samostatného článku.

Teď nechci nic jiného než šťastně žít.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama